Varroáza

    Včelu medonosnou v našich krajích trápí parazit Varroa destructor. Je to parazit nepůvodní - dovezený z Asie.  Naše včely vůči němu nemají přirozenou obranyschopnost a varroáza by je zdecimovala.

 

    Samička je zhruba 1,2  mm dlouhá, oválného tvaru a zrzavě hnědého zbarvení. Má 4 páry nohou s přísavnými polštářky. Včely jej přenáší na svém těle - pokud zaletí do jiného včelstva, je velká pravděpodobnost, že tam roztoč zůstane. "Úspěšní" jsou v tom zejména trubci, kteří se toulají od úlu k úlu - včely je vpouští dovnitř, i když nejsou "jejich".

 

    Oplozené samičky roztoče se nechají zavíčkovat společně s larvou v buňce. Zde nakladou vajíčka, z kterých se vylíhne další generace roztočů. Z prvního vždy sameček, z ostatních samičky. Ještě před vylíhnutím včelí larvy se v buňce spáří, samečkové potom zahynou. 
    

    Roztoči sají z včelích kukel i dospělců hemolymfu. Takto narozené včely se rodí s různým stupňem poškození, které zkracuje jejich život. Včelstvo tak postupně slábne až nakonec zahyne zcela (nejčastěji v průběhu zimy, kdy se žádné včely nelíhnou). Včely většinou před smrtí opustí úl, v kterém zůstane dostatek medných zásob v plástech. 
 

    Léčení je povinné - řídí se vyhláškou Státní veterinární správy. Hlavní fáze probíhá v období říjen, listopad a prosinec, léčí se fumigací (kouřem) nebo aerosolem (mlha). V letním období je možné léčit také kyselinou mravenčí anebo po nařízení SVS kontaktními pásky. S výjimkou kyseliny mravenčí je léčení možné jen mimo hlavní snůškové období - aby se stopy léčiv nedostaly do konzumního.